Copy
                         



UDÁLOSTI Z JEDLE


květen 2019
Cena za hrdinu
Počátkem května získala naše žákyně 9. třídy Andrea Rybáková zvláštní cenu za originalitu v soutěži nakladatelství Fraus. Šlo o popis hrdiny v cizím jazyce doplněný obrázkem. Na obojí se můžete níže podívat. Ocenění přišla předat zástupkyně pořádajícího nakladatelství. Gratulujeme a děkujeme za skvělou reprezentaci naší školy!
 

Describing of my hero

I´m going to describe …[No]… a person I would like to talk about … [No, don´t write it this way. Write it in some original way] …[No]… [Oh God, this sounds terrible…]
[Uhh, so again] Do you know what? Let´s make it differently. I´m going to describe him, you going to guess him, okay?
Great! That´s settled than.
I would like to describe middle aged man. I shoud probably mention, that he´s not like… hmmm real man more like a book character (but after all he doesn´t know it and I would be really glad if you coud keep quit about it… no, really try to understand me, you woudn´t be happy too. If you were told that you not even real and some ‘‘writer‘‘ has make you up to make a milions. )
So as I already said, I woud like to describe mddle aged man tall and thin with face that pale as if never seen the sun light, with features as sharp as blade. With eays so beautiful so dark and so cold as a winter night, narrow lips and hooked nose constanly wearing poker face like it´s the only expression his face can do. He has shouderleligh greasy hair in the color of a raven black, whitch frames his face. He wears black, flowing robes, all the tim, whith gave him the apperance of an overgrown bat ´´and make it look like black is the only color that have ever existed in his world.´´
He is tipical exampe of a melancholic, he is really closed person, loves spending time alone just with his two best friends: spite and incredulity. He can be really sarcastic too.
I konw, I know it sounds crazy, man like this and a hero …(and you don´t even know one thing yet, he´s teacher.) But I´d like to ask you to don´t write him of, just yet, give him a chance!
Because I already said he is reallly distrastful to people and people tends to act the same to him, mainly because of the past. Past is weird thing and even if we can´t admit it to our selves it affect us… our future, our life, the way other people see us…
And it´s the biggest problém of our hero, his past…
To make long story short, he choose the wrong way and…
“I can listen to this anymore“
[uh, this is going to be problem, big problem]
“What the hell are you talking about?!””
“”Hmmm, what do you mean?””
“”WHAT I mean?!!! I mean the crap, you are saying: he choose a wrong way; our past… you can´t be serious!!! And stop call me a hero. I´m so much more than some clown with pretty face and smile of the Prince Charming!!!””
“”Yes, you are, you are an idiot!!! And do you know what, if you don´t like what I am saying, DO IT yourself!”

Author´s Note:
 
During the creative process there was same difference of opinions between me and our he.. I wanted to say the person I´m talking about so we decided that it would be better when he told you.
  
”So when we´re finally alone, I would start…
I´m going to show you my last memory (yes, I´m dead now.)
That huge snake is coming, ready to do what his Lord told him to do. It´s over now.     I am thinking about my life, about the good and the bad. Did I do all I could? All that I promised… to them, to her, to myself. I promised to keep him safe. That boy with black hair, huge round glasses, breight green eyes and a scar on his forhead. Her son.
Nothing else mattered… So I did it.
And I´ve already got my reward couse everytime I looked in his face. I saw the thing that I missed the most.
He had her eyes."

 
Ergo navštívilo Edu
6. května jsme navštívily Centrum rané péče Eda, které pomáhá rodinám s dětmi se zrakovým postižením. Zajímavou přednášku si pro nás připravila PeadDr. M. Skalická, zaměřila se na centrální zrakové vady a součástí přednášky byla také praktická simulace zrakových vad – zde použití brýlí na simulaci zbytků zraku.
Za ergoterapeutky a SPC centrum Gábina Rejková
Výlet do Drážďan
7. května jsme uskutečnili naši první společnou cestu do zahraničí. Cílem bylo město Drážďany.  23člennou skupinu jsme tvořili my - studenti třídy S1, paní učitelka Ostrá, třídní asistentka Domča, vychovatelé Matěj, Kristýna, Štěpánka a naši milí rodiče. Potom, co se naše velká banda sešla na vlakovém nádraží, kde se nás ujal zaměstnanec Českých drah, jsme se společně přesunuli na nástupiště. Následně dorazil takový malý technický zázrak, prý se tomu říká plošina. Protože cesta trvala 2 hodiny, aktivity byly různé, např. zpěv přes celý vagon, který jsme mimochodem téměř zcela obsadili, a pozorování krásné přírody.
Na místo jsme dorazili zdárně.  Než došlo na výpravu za kulturou a poznáním, popřáli jsme nejmladší z nás všechno nejlepší k narozeninám. Cestou k naší první zastávce, kterou byl kostel Frauenkirche, nás velice zaujala zeď kurfiřtů. Kostel Frauenkirche je zajímavý tím, že za 2. světové války byl vybombardován, a posléze znovu vybudován, takže je vyhledávanou památkou. Další kostel, který jsme navštívili, nás překvapil svou bezbariérovostí, také tím že výtah nijak nenarušoval krásu kostela.  Poté jsme viděli nádhernou budovu drážďanské opery. Poslední zastávkou byly prostory galerie Zwinger. Celý výlet se nám moc líbil.
Studenti S1
Noc literatury
9. května jsme zapůjčili prostor našeho atria Staré budovy krásné akci Noc literatury, letos již s přízviskem 2019. Předčítání probíhalo v půlhodinových blocích od šesté do jedenácté hodiny večer. U nás se četlo z povídky „Ještě jedno, Lído“ od Ilone Folkové, která nás na začátku programu poctila svou návštěvou. Spolu s autorkou byla přítomna i romská kapela, která prokládala jednotlivá čtení svou hudbou, a tak se mohli momentálně přítomní návštěvníci na chvíli zaposlouchat nejen do literatury. Veselá hudba byla namístě, nejen proto, aby měla celá akce lepší atmosféru, ale také proto, že v letošním roce slavíme 150 let od narození zakladatele naší organizace Rudolfa Jedličky, což připomínal jeho portrét coby součást výzdoby.
Nutno podoktnout, že v podání Zuzany Bydžovské by se dala povídka poslouchat i více než jen desetkrát. Ale i ti nejlepší a nejzkušenější herci si musejí dát někdy pauzu, kterou mohla díky našim studentům z Domečku paní Bydžovská strávit u nich. Na závěr bychom chtěli poděkovat, všem, kteří se na organizování akce podíleli, a hlavně za to, že jsme se vůbec mohli do tak krásného projektu zapojit.
 
Festival Pojď dál
11. května se již sedmým rokem uskutečnil jednodenní festival Pojď dál, který organizuje kapela The Tap Tap ve spolupráci s Jedlí. Program se odehrával tradičně na dvou místech - adrenalinové dopoledne v parku Folimanka pod Nuselským mostem a hudební podvečer v areálu Jedličkova ústavu a škol na Vyšehradě. 
Díky profesionálním horolezcům ze Singing Rocku se opět spouštělo na vozíku z Nuseláku nebo se podnikaly výpravy do bunkru Folimanka. Originálním ozvláštněním bylo rovněž představení výstavy obřích soch členů kapely The Tap Tap, které nyní minimálně do konce léta zdobí hřiště naší školy.
Odpoledne se veškeré dětí v průvodu přesunulo do Jedle za doprovodu bubenického souboru Tam Tam Batucada. Na jejich vystoupení navázal koncert Ivana Mládka a The Tap Tap.
 
Komunismus a hračky
13. května se naše třída 9. A vydala na již dlouho plánovaný výlet do Muzea komunismu v Praze - Novém městě. Vyjeli jsme na cestu kolem 8:30 hodin a plánovaný návrat byl ve 13:45 hod odpoledne. Malou komplikací bylo jen to, že jsme byli nuceni cestovat městskou hromadnou dopravou.
V 11:00 jsme dorazili do prostorů menšího, ale velice zajímavě vyhlížejícího muzea. V průběhu prohlídky jsme dokonce dostali šálek kávy, který nás všechny velice potěšil, i přesto na nás však doléhala tíživá atmosféra spojená se zločiny komunistické doby. A proto jsme se rozhodli zakončit celý výlet návštěvou hračkářství Hemleys.
Za celý kolektiv a doprovod sepsala žákyně Andrea Rybáková
Vaření s Američany
15. května dorazila do Jedle skupina vysokoškolských studentů z USA, aby se setkali s našimi středoškoláky ze Sociální činnosti. Třída S3 se s nimi na několik hodin pustila do konverzace a vaření. Američtí hosté si pro nás připravili tradiční pokrm v podobě hamburgerů a těstovin se sýrem, zatímco my jsme společně s nimi přichystali bramboráky. V uvolněné přátelské atmosféře přišla řeč prakticky na všechno, a tak zámořská návštěva spokojeně odcházela nejen plná jídla, ale především pozitivních dojmů.
 
ABI
18. května v Jedli proběhl 18. ročník Abilympiády pro děti a mládež - soutěž dovedností nejen v ručních řemeslech, která je určená dětem a mládeži se zdravotním postižením.
Hlavním cílem akce je všestranná podpora dětí s různým typem postižení v dovednostech, které pak využijí v běžném životě a praxi. „Navíc se jedná o milou příležitost setkání více než 100 dětí a mladých lidí ze zařízeních pečující o mládež se zdravotním postižením z celé republiky. Většina z nich tu má možnost vyměnit si své vlastní zkušenosti a najít si nové přátele,“ uvedl vedoucí Abilympiády Martin Knapp.
Na programu bylo několik různých disciplín zaměřených na praktické dovednosti soutěžících. Své umění předvedli například během batikování, aranžování květin, malování, cukrářství, vyšívání nebo hraní na počítači a soutěží ve skládání puzzle nebo lega.
Tento ročník Abilympiády byl opět tematický. „Letos si připomínáme 150 let od narození prof. Rudolfa Jedličky - proslul jako přední český chirurg, rentgenolog a radiolog, humanista a iniciátor řady sociálně-zdravotních aktivit, z nichž nejznámější je založení Jedličkova ústavu. My si jeho odborných i lidských hodnot a odkazu velmi vážíme, hlásíme se k němu, proto jsme se rozhodli letošní ročník věnovat právě tomuto významnému výročí. Pan profesor Jedlička dohlížel na průběh soutěží a rozdal účastníkům ceny a vyznamenání,“ dodala výkonná ředitelka Nadace Jedličkova ústavu Irena Fodorová.
Odpoledne jsme si navíc společně užili i divadelní hru "Díky, Rudolfe…", kterou si na motivy života prof. R. Jedličky připravil divadelní soubor Jedeme k Vám.
 Podařilo se nám opět vykouzlit několik úsměvů, soutěžící podali skvělé výkony, vyšlo nám počasí a velké díky patří organizátorům i dobrovolníkům. Těšíme se zase za rok!
Tým Nadace Jedličkova ústavu
Příjezd ghanské ministryně
28. května Jedli navštívila ghanská ministryně pro gender, děti a sociální ochranu paní Cynthia Mamle Morrison s doprovodem a velvyslankyní ČR v Ghaně paní Margitou Fuchsovou. Exotická výprava se zajímala především o speciální vybavení sloužící výuce a rehabilitaci dětí s postižením. Paní ministryně a její doprovod čerpají inspiraci k založení podobného zařízení v Ghaně.
Poslední výlet do pražské ZOO
29. května vyrazila naše třída PŠ 3Z do ZOO v Troji společně s naší třídní učitelkou, Monikou a Romanem. Mimořádně řídil Roman, který nás dopravil bezpečně na místo určení.
Bohužel nám počasí nebylo moc nakloněno a na začátku výletu poprchávalo a bylo chladno. Uplatnili jsme u pokladny darované vstupenky. Ani jsme nemuseli ukazovat naše ZTP průkazy a ZOO byla naše.
Naším cílem byly pavilony šelem a goril, ale cestou jsme se zastavili také v pavilonu želv. Byly tam obrovské želvy, které mohly dosáhnout váhy až 350 kg. Také jsme viděli ve voliéře dravé ptáky. Těsně u pavilonu šelem byli velemloci, nejstaršímu bylo přes čtyřicet let a pořád ještě roste. Dokonce jsme tam zahlédli jedovatého chřestýše.
Hned naproti už byl pavilon šelem, kde jsme viděli: kočku rybářskou, anakondu, trnuchu a odpočívajícího tygra.
Poté jsme došli k výběhu goril, kde se pěkně rozvaloval samec Richard. Trošku nám svou leností připomínal Honzu.  Spolu s ním tam byly jeho děti a samice, se kterými je zplodil.
Dostali jsme hlad, a tak jsme se šli nasvačit do místní restaurace, kde jsme si každý objednali něco dobrého.
Při zpáteční cestě jsme se šli podívat k plameňákům a výběhu lemurů, kteří byli schovaní.
Na úplný závěr jsme šli do Indonéské džungle, kde jsme viděli orangutany a útočící netopýry. Bára se jich trochu bála a s Honzou a Romanem jel dokonce jeden výtahem. Byl to krásný poslední výlet! Škoda…
Plány absolventek Obchodní školy
Konec školního roku přináší nejen radost z blížících se prázdnin, ale také trochu toho bilancování a sentimentu pro studenty posledních ročníků. Někoho čeká další škola, jiný se rozletí do světa, což může přinášet i obavy. Jak si svoji budoucnost představuje trojice absolventek naší tříleté Obchodní školy? To nám napoví jejich úvahy, který vznikly během května v rámci výuky českého jazyka.

Štěpánka Šleisová
Je květen 2019, za pár týdnů opustím školu, užiji si poslední prázdniny a pak půjdu do práce.
Jen mi není ještě pořád jasné, která práce to bude. Mám vlastně tři možnosti. Mohu využít volné místo v Ta Kavárně, a nebo nastoupit u mamky či taťky ve firmě.
Všechno by mě bavilo, ale zatím asi vítězí Ta Kavárna, protože bych si chtěla také zkusit samostatné bydlení.  To by v případě, že mě přijmou do Ta Kavárny, bylo možné. Pokud bych nastoupila do práce k někomu z rodičů, tak bych bydlela doma. Kde tedy vlastně budu v září 2019?
Je jisté, že budu v práci. Není jisté, ve které. Budu se muset rozhodnout. Práci u mamky znám, protože jsem u ní ve firmě byla na praxi. Znám i práci u taťky, protože mu mnohdy o víkendu či prázdninách pomáhám. Jaká je ale práce v Ta Kavárně?
Již jsem tam pár dnů na zkoušku byla. Moc se mi nedařilo, protože jsem dostala za úkol dávat do myčky nádobí a vyndávat ho. Bohužel špatně vidím a nádobí bylo často mokré a teplé a tak se stalo, že mi některé kousky upadly a rozbily se. Paní vedoucí se nezlobila, ale trenérka, která mě měla na starost, se zlobila. Asi neví, jak je těžké dělat něco, co člověk moc nevidí. S paní vedoucí a mamkou jsme se na společné schůzce dohodly, že až budu mít po závěrečných zkouškách, tak si to půjdu znovu zkusit na celý týden. Myslím, že to bude lepší, protože to bude vše více v klidu. Takhle jsem chodila jen ve čtvrtek odpoledne a to jsem byla již unavená a než jsem se pořádně rozkoukala, tak byla směna pryč. Jsem sama zvědavá, jak mi to půjde a zda se mnou budou spokojeni.
Než ale nastane den, kdy poprvé půjdu do vlastní práce, tak si ještě budu užívat poslední prázdniny. Jaké budou? Prázdninové. Budu dlouho spát, nebudu muset v neděli na intr, pojedu za bratrem do Anglie a určitě k moři. Budu si užívat domácí jahody, rajčata a kupovaný meloun. A také se budu těšit na svůj první pracovní den.

Jiřina Kreibichová
Za dva měsíce končím jednu etapu mého života. Doufám, že úspěšně složím závěrečné zkoušky a ukončím studium na Obchodní škole.
Mé studium v Jedličkově ústavu ale nekončí. Podala jsem si přihlášku ke studiu na obor Sociální činnost. Na konci dubna jsem se dozvěděla, že jsem přijímací zkoušky úspěšně udělala a jsem přijatá do Jedličkova ústavu na Sociální činnost, takže mne čekají další čtyři roky v Jedli. Studium bude asi hodně těžké, protože se jedná o maturitní obor. Jsem zvědavá, jaký kolektiv se sejde, jestli si budu se spolužáky rozumět, jako to bylo se Zuzkou a Štěpánkou. Bude to pro mě velká změna, do teď jsme ve třídě byly tři. Od září v nové třídě by mělo být nás 8. Nikoho, kdo bude se mnou chodit do třídy, neznám. Jsem zvědavá, ale mám i trochu obavy.
Na spolužačky Štěpánku a Zuzku budu vzpomínat, protože jsme za 3 roky hodně spolu zažily.  Myslím, že jsme vzájemné soužití zvládly docela dobře. Zažily jsme spoustu legace nejen ve třídě, ale i na různých akcích. Budu vzpomínat na naše výlety, na školy v přírodě na Bukové. V letošním roce jsme žily hlavně naší fiktivní firmou „Zlatnictví u tří koček“. Vrcholem naší práce byl veletrh fiktivních firem, která se konal v Praze na výstavišti v Holešovicích. Nikdy také nezapomenu na náš absolventský ples, který se nám moc vydařil.  Také se mi bude hodně stýskat po našem panu učiteli třídním a po všech učitelích, kteří s námi měli velkou trpělivost a snažili se nás něco naučit a byla při tom i legrace. Nesmím zapomenout na naši asistentku Majdu, byla nám velkou pomocí a hlavně psychickou oporou při chvílích, kdy nám nebylo zrovna do zpěvu. Já mám velkou výhodu v tom, že s Majdou a s panem třídním učitelem se budeme dále vídat na chodbě školy. Jsem zvědavá, jaké budeme mít učitele a asistentku nebo asistentky na sociální činnosti.
Mě prázdniny tento rok čekají trochu dříve než normálně, protože končím 10. 6. 2019, kdy dělám závěrečné zkoušky. Pak mě ještě v červnu čekají dvoje závody v mém oblíbeném sportu, v boccie. Nejdřív závody na Slovenku v termínu od 13. do 16. června.  Druhé závody budou v Polsku na koci června. Ještě mám v plánu jen na čtyři týdny do Janských Lázní, doufám, že mi to vyjde.
A pak už bude zase září a začátek nové školy.

Zuzana Gareisová
V červnu mě čekají závěrečné zkoušky. Doufám, že studium Obchodní školy letos úspěšně zakončím. V tomto okamžiku se musím rozhodnout, jakou novou životní cestou se vydám.
Během února jsem si podala dvě přihlášky na dva různé obory v Praze. Jedna přihláška přišla do Jedličkova ústavu, kde jsem studovala sedm let. Druhou přihlášku maminka poslala poštou do druhé školy, Dívčí katolické na Praze 1, kam předpokládám, že mě již přijali.
Když jsem nastoupila do prvního ročníku Obchodní školy, netušila jsem, do jakého kolektivu studentů nastoupím, ale nakonec se z obyčejného kamarádství stalo veliké přátelské pouto na celý život.
Ke konci dubna jsem se dozvěděla výsledky přijímacího zřízení.  V seznamu uchazečů o tento obor jsem zjistila, že mě bohužel nepřijali, protože jsem nesplnila podmínky, a tak se nedalo podat odvolání.
V budoucnu mě jistě čekají pozitivní zážitky, ale i výzvy. Moje první životní cesta by byla taková, že bych dva roky zůstala v Praze na Dívčí katolické škole. Toto zařízení má ale bariérový přístup. Každé ráno by pro mě jezdilo auto před internát Topolka, které sváží studenty i do jiných škol, než je Jedličkův ústav. Druhá varianta mé cesty je taková, že zůstanu v mém rodném městě, v Plzni, kde máme rodinný dům se zahradou. V tomto čase se budu pečlivěji připravovat k přijímacím zkouškám na maturitní obor Sociální činnost, kam se chci za rok opět přihlásit.
Já se totiž nevzdávám, protože jsem velká bojovnice, která si jde i přes neúspěch dál za svým životním cílem.
Tento rok mě výjimečně čekají hlavní prázdniny o měsíc dříve, protože končím studium Obchodní školy. Prodloužené volno jsem měla trávit společně s Niky, která už druhým rokem studuje Sociální činnost. Měly jsme jet společně do léčebných lázní v Jáchymově, ale návrh mi neschválila zdravotní pojišťovna z důvodu velikého zájmů klientů. Do lázní v Teplicích však pojedu s doprovodem jako každoročně o hlavních prázdninách. První dva týdny pobytu se mnou bude moje sestra Terka, třetí týden pobytu asistentka z Plzeňské charity Jana, která se mnou občas podniká výlety, když má maminka denní službu.
Letos s maminkou pojedeme do Tunisu na týdenní dovolenou. Tento víkend mi maminka také udělala radost, když mi oznámila zprávu, že druhý návrh na lázeňský pobyt v Teplicích zdravotní pojišťovna schválila. Nastoupím tak 7. července do lázní. Už se nemůžu dočkat, až se díky nim zas na další školní rok zlepší fyzická kondice celého mého těla. V Jáchymově, přestože nám společně s termínem lázní nevyšli vstříc, mě Niky přijede s rodiči navštívit a půjdeme spolu třeba na vycházku nebo na nějaký zákusek do místní cukrárny.
Na konci školního roku také dostanu nový elektrický vozík. Chtěla bych se ho v lázních lépe naučit ovládat kvůli novým funkcím, jelikož některé možnosti můj současný vozík nemá. Už se na něj moc těším.
Závěr mé práce věnuji svým spolužačkám z OŠ: „Ať se vám, holky, daří v dalších krocích vašeho života! Ať je to studium nebo práce v kavárně. Mám vás ráda a bude se mi po vás stýskat! A doufám, že zůstaneme v kontaktu!“
Copyright © 2019 Jedličkův ústav a školy, All rights reserved.
www.jus.cz

Our mailing address is:
jus@jus.cz






This email was sent to <<Email Address>>
why did I get this?    unsubscribe from this list    update subscription preferences
Jedličkův ústav a školy · V Pevnosti 4, Praha 2 · Prague 128 41 · Czech Republic

Email Marketing Powered by Mailchimp